Katastr Zálesí zaujímá 2050 ha a hraničí na východě s Javorníkem, na severu s Travnou, na jihu s Novými Vilémovicemi a na západě s polským územím Pozemkové knihy začínají r. 1562.

Ves se jmenovala až do roku 1948 Valdek (německy Waldek), což znamená vlastně lesní kout. Obecním pečetním znamením byl listnatý strom a nad ním ptáček.

První podrobnější zprávy o vesnici jsou z roku 1585, kdy v ni hospodařilo 25 sedláků a 5 dědičných zahradníků.
Po třicetileté válce roku 1648 bylo ve vsi 16 sedláků a 17 zahradníků, jenom část pozemků nebyla tehdy obdělávána. Před rokem 1683 postihla Zálesí povodeň, která odnesla i tu trochu úrodné půdy, která tady byla a zaplavila louky a zahrady.
V roce 1831 zažili zdejší obyvatelé velkou hrůzu, kdy byla učiněna na hranicích nejpřísnější opatření proti šíření cholery. Když se příštího roku dostala i do vsi, vyžádala si v krátké době 14 obětí. Lidé se tak báli nákazy, že se nikdo nechtěl při pohřbech ani dotknout rakve a uložit ji do hrobu.
V roce 1834, přineslo mnoho starostí velké sucho, kdy se sice znamenitě urodilo obilí i ovoce, ale vyschly všechny prameny.

První zmínka o obci jako o filiálce javornického kostela pochází z r. 1651. Není z ní však patrno, zda zde stála nějaká kaple. Nynější kostel, zasvěcený sv. Barboře, byl postaven r. 1751 a r. 1785 byl zde ustaven lokální kaplan. Matriky začínají r. 1785.

Škola byla založena patrně současně s kostelem na pozemku darovaném rodinou Korzerovou. Roku 1789 už byla dosti sešlá a bylo nutno ji důkladně opravit. R. 1828 ji navštěvovalo 84 dětí, které vyučoval jeden učitel.

Roku 1836 žilo ve vsi 614 obyvatel v 92 domech.

Zálesí patří k těm lokalitám na Javornicku, které nejvíce doplatily na přerušení vazeb s okolím po vzniku státních hranic a na stále se prohlubující izolaci javornického výběžku. Jestliže po roce 1848 se počet obyvatel v této horské vsi pohyboval ještě kolem 650, potom v roce 1900 tu bylo již jenom 554 osob ve 111 domech a tento klesající trend pokračoval i v následujícím desetiletí. Byla to i po roce 1918 téměř čistě německá obec (v roce 1930 zde byli jenom dva Češi). Ke zlomu došlo po roce 1945, kdy po odsunu německých starousedlíků nic nepřitahovalo nové české osídlence, takže po roce 1950 tu bylo jenom 51 obyvatel a 105 domů.
Původně samostatná obec byla v roce 1950 administrativně připojena k sousední travné a s ní pak v roce 1960 k Javorníku, aby nakonec i jako nejnižší správní jednotka zanikla.

V 19. století existovaly v Zálesí dvě vápenky, které však po roce 1900 zanikly. Lom na vápenec přestal být využíván za první republiky, čedičový lom v 50. letech 20. století. Pokusy o těžbu železné rudy na začátku 20. století nebyly úspěšné. Avšak v létě 1957 bylo na úpatí Prostředního vrchu nalezeno ložisko smolince, které začal v roce 1959 využívat podnik Jáchymovské doly. Postupně bylo vybudováno pět štol. Ložisko však nebylo dostatečně vydatné a roku 1968 byla těžba ukončena. Celkově zde bylo vytěženo 405,3 tun uranové rudy.
Počet obyvatel Zálesí podle sčítání nebo jiných úředních záznamů

Rok                  1811   1836  1869  1880   1890   1900   1910  1921   1930   1939  1947  1950   1961   1970   1980   1991   2001
Počet obyvatel   476     614     604   615     598     554    505    474     456     455    135    51      54        25      11       7        20

1.     z toho: 2 Čechoslováci, 448 Němců; 456 řím. kat.


V Zálesí je evidováno 43 adres: 15 čísel popisných (trvalé objekty) a 28 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[6] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 25 domů, z toho 7 trvale obydlených.
V současnosti má Zálesí převážně rekreační charakter.        Tipy na výlet

Prameny: ZUBER, Rudolf: Jesenicko v období feudalismu do roku 1848, Ostrava 1966, s. 447-448
MELZER, Miloš: Vlastivěda šumperského okresu, Šumperk : Okresní úřad :
Okresní vlastivědné muzeum, 1993, s. 531-532