Od antiky k modernímu pojetí

Člověk a kámen – spojení, které patří k sobě už od nepaměti. Nevíme přesně, kdy člověk zvedl ze země první kámen, aby z něj vyrobil nástroj, aby jím ozdobil svou družku, či aby vyrobil pěstní klín a v litém souboji zabil svého nepřítele. Kamenů a tedy nerostných surovin využívá lidstvo již od pradávna. Pazourky, obsidiány, křemeny, nefrit, jantar – to vše využíval hojně již pračlověk. Jak k výrobě nástrojů, tak i jako ozdobné artefakty.ava

Nejstarší písemnost, která je věnovaná těžbě nerostných surovin pochází zhruba z doby 3.500 let před Kristem a pojednává o těžbě jílů a hlíny na ostrově Laurion v antickém Řecku. Mezi zásadní díla o těžbě však můžeme oprávněně řadit „De Re Metalicra Libri XII“, jehož autorem je středověký učenec Gergius Agricola.

 Již v antickém Řecku se člověk snažil o klasifikaci nerostů, pokoušel se je nějak třídit. Prvním autorem, který se o to pokusil, byl antickýist učenec a filozof Aristoteles a pozdeji jeho žák Theophrastos. Ti rozdělili nerosty do dvou skupin, a to podle jejich vnějšího vzhledu na "metalonta", čili "kovy" (nerosty s kovovým vzhledem, jako zlato, stříbro, ale i galenit, sfalerit, chlakopyrit a další) a „orykta“, neboli  „kameny“ (nerosty    s  nekovovým  vzhledem, zde řadili    třeba křemen, sůl, sádrovec, kalcit...). Po  nich  přišli  jiní, kteří později třídili nerosty   například podle tvarů, barev a podobně. A tak vznikaly první „systémy“, na základě krystalových tvarů, nebo chemismu.

 

O vzniku  Co má zaujmout  Čeho si všímáme  Strunzův systém  Izomorfie a polymorfie  Krystalografie  Od Antiky k dnešku


Vyberte jazyk

csendepl