Popis výzkumu

 

Řadový, patrový podsklepený dům obdélného půdorysu (hloubkové dispozice) o čtyřech okenních osách, se sedlovou střechou krytou plechem a omítnutý cementovou omítkou okrové barvy. Průčelí je členěno pravoúhlými okny se šambránami, v patře s parapetními a nadokenními vlysy (s motivy festonů a rollwerkových rámů) a římsami na konzolách a v atikovém patře s podokenními římsami na konzolách. Přízemí pokryto pásovou rustikou, která v krátkých úsecích pokračuje i mezi kordonovou a parapetní římsou. Atikové patro není odděleno, na krajních osách okna zaslepena. Vrchol tvoří trojúhelníkový tympanon s termálním oknem. Hlavní pravoúhlý vchod se šambránou umístěn v druhé levé okenní ose. Fasáda na dvorním průčelí hladká.  V  přední části chodby pruské placky dělené pasy a zdobené štukovými zrcadly. Stejné klenby jsou i v zadní části chodby a na odpočivadlem schodiště. Ve sklepě valená klenba.


Stavební dějiny:

Dům (staré č.p. 104) je součástí středověké zástavby města, poprvé zmiňovaného v roce 1373. Poškozen byl při katastrofách, které postihly Javorník patrně v roce 1428, po dobytí místa husity a různých povodních. Přestavbám se nevyhnul jistě po požárech v letech 1576 ( v pivním urbáři z roku 1577 v reakci na to zvýhodňoval biskup domy, které měly kamenné štíty), 1603 a se vší silou 1825, kdy byly zničeny 104 domy, jejíchž obnova probíhala do 40. let 19. století a podíleli se na nich zedničtí mistři A. Stephan, J. Krause z Žulové, J. Schwarz a biskupský stavitel J. W. Magera.

V roce 1945 patřil dům krejčovskému mistrovi Rudolfu Frankemu. Roku 1998 proběhly stavební úpravy v přízemí a později k  rekonstrukci fasády přední strany.


Archeologický výzkum:

V souvislosti s plánovanými zemními a stavebními pracemi na domu č.p.403 parcele č.425, k.ú Javorník, které se nachází na území městské památkové zóny Javorník, vznikl oprávněný požadavek na archeologický výzkum ohrožené památky, vyplývající ze zákona číslo 20/1987 Sb. (parag.21-24)2. ve znění zákona č. 425/1990 a zákona č.242/1992 Sb. o státní památkové péči, dále zákona č. 242/1992 Sb. (novela zákona o stát. památkové péči), zákona č.50/1976 Sb. (tzv. stavební zákon – zejména parag. 127), zákona č. 83/1998 Sb. (novela tzv. stavebního zákona) a zákona č. 122/ 2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy. Proto byla s objednatelem stavby – panem P. Tkáčem a zhotovitelem – Vlastivědným muzeem v Jeseníku (3) sepsána dohoda na provedení záchranného archeologického výzkumu při stavebních pracích v přízemí budovy.

Záchranný archeologický výzkum byl prováděn položením čtyř malých sond (dvě v pravé části budovy a.dvě.v levé.části.
son00       
                  
                             
Sonda č. 1                   Sonda č. 2                   Sonda č. 3                   Sonda č. 4
                      Sonda1          Sonda2          Sonda3          Sondy4

Závěr:

Výzkum tohoto objektu potvrdil, i přes svůj malý rozsah, existenci starší stavební fáze objektu.

I když byl záchranný výzkum proveden, nelze odhlédnout od skutečnosti, že jsme prozkoumali pouze malou část budovy. Můžeme konstatovat, že v dalších přízemních prostorách jsou pod úrovní terénu zachovány neporušené archeologické situace, které jsou pouze konzervovány vrstvou novověkých úprav. V případě dalších zásahů do terénu, než byla zkoumaná oblast, je potřeba opět počítat se záchranným výzkumem vyplývajícím z výše uvedených zákonů o ochraně kulturního dědictví.

1/tato byla prohlášena dne 10. září 1992 Vyhláškou Ministerstva kultury ČSR o prohlášení území historických jader vybraných za památkové zóny č. 476/1992 sb. a současně v Ochranném pásmu zámku Jánský Vrch, které bylo prohlášeno Rozhodnutím o vyhlášení ochranných pásem nemovitých kulturních památek I. Kategorie č.j. 1050/404/79 – Pr, vydaných odborem kultury Okresního národního výboru v Šumperku dne 26.11.1979

2//Má-li se provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy, jsou stavebníci již od doby přípravy stavby povinni tento záměr oznámit Archeologickému ústavu a umožnit jemu nebo oprávněné organizaci provézt na dotčeném území záchranný archeologický výzkum. Je-li stavebníkem právnická osoba nebo fyzická osoba, při jejímž podnikání vznikla nutnost záchranného archeologického výzkumu, hradí náklady záchranného archeologického výzkumu tento stavebník; jinak hradí náklady organizace provádějící archeologický výzkum. Obdobně se postupuje, má-li se na takovém území provádět činnost, kterou by mohlo být ohroženo provádění archeologických výzkumů.

3/ V těchto letech za bývalého ředitele VMJ Mgr. Zdenka Brachtla mělo muzeum povolení k provádění archeologických výzkumů ve smyslu ustanovení parag.21 odstavce 2 zákona č.20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Tehdy Ministerstvo kultury ČR vydalo po dohodě s Akademií věd ČR, která ve věci vydala vyjádření pod č.j. 12.010/Kra/99 ze dne 15.ledna 1999, podle ustanovení parag.21 odstavce 2 zákona č. 20/1987 Sb.., o státní památkové péči v platném znění toto povolení. Toto povolení jsme již nezískali v 21. století


Prameny a literatura:

Zemský archív v Opavě, fond Komorní ředitelství Jánský Vrch, i.č. 990 ( kart. 74 –75) – stavby po požáru 1286 – 1834; i.č. 1001 ( kart.178) – městské stavby 1819 – 1832; i.č. 1038 ( kart. 405) – m.j. povolování staveb 1839 – 1869.

Archív Památkového ústavu v Brně, sign. P98/38 – stručný popis, asi 1948

Paupie A.: Der Brand von Jauernig in der Nacht vom 4.auf 5. Dezember 1825. Jauernig 1931, s. 1-2, 8-15

Zuber, R. a kol. Jesenicko v období feudalismu do roku 1848. Ostrava 1966, s. 281

SPÚ.Olomouc: Seznam nemovitých kulturních památek okresu Jeseník 2001, s. 54.

                                                                                                               ZPĚT

Vyberte jazyk

csendepl